Horská obec, založená kolem roku 1739. Od roku 1754 až do roku 1920 byl v provozu místní pivovar. Za první republiky stávala v Prášilech škola, pošta a několik hostinců, dále pak četnická stanice, lesní stráž a finanční stráž. Dominantu obce tvořil barokní farní kostel svatého Prokopa z roku 1802, zbouraný v semdesátých letech za éry vojenského újezdu.
Nyní jsou Prášily výchozím bodem pro cykloturistiku, pěší turistiku, lyžování i rodinné výlety.
Příběh podle stejnojmenné povídky Boženy Němcové vypráví o „divoké“ dceři obecního pastýře, které nadbíhají všichni mládenci z vesnice.
Za zmínku stojí i to, že film je jediným dochovaným filmovým svědectvím jak vypadala někdejší vesnice Hůrka poblíž šumavského jezera Laka, vesnice, kterou při vzniku pohraničního pásma tehdejší mocipáni nejprve vystěhovali, nechali zpustnout a armáda ji pak úplně zlikvidovala. Film je plný nádherných poetických záběrů. Natáčelo se na Šumavě, v obci Stará Hůrka, kterou těsně před tím opustilo vysídlené německé obyvatelstvo. Škaredý jezero je ve skutečnosti jezerem Laka. Některé záběry byly pořízeny také v další vysídlené a posléze zaniklé obci Vchynice – Tetov.
A něco k Hůrce – ZANIKLÁ HŮRKA (Hurkenthal)
Obec Hůrka je zaniklá sklářská ves na Šumavě s překvapivě zajímavou historií. V dobách největší slávy měla sklářská obec 38
stavení a 596 obyvatel. Sklárna na Hůrce byla v 18. století na Šumavě i v Evropě pojmem. Vozila svá zrcadla do Janova, kde měla zakotvené vlastní lodě a na nich pak pluly do světa.
Výroba skla, zrcadel a nejrůznějších skleněných předmětů bývala na Šumavě výnosná živnost. Ale musela se umět a k podnikání byly zapotřebí obchodní buňky a také sociální cítění. Protože když byli spokojení dělníci a skláři, jela výroba na plné obrátky a byl s výdělky spokojený i majitel. A to zakladatel slavné hutě na Hůrce nedaleko Prášil, Ignác Hafenbrändl, rozhodně dobře věděl.
Pozemek o rozloze přes tisíc hektarů koupila sklářská rodina Hafenbrändlů v říjnu 1732 od kněžny Eleonory Mansfeldové za 2500 zlatých. Proč vybral Ignác Hafenbrändl místo pro svou sklárnu právě tady, téměř tisíc metrů nad mořem, v zalesněných šumavských hvozdech? Především kvůli nevyčerpatelné zásobě dřeva do sklářských pecí, blízkosti obchodní cesty do Bavor a nedalekému jezeru Laka, název zřejmě odvozený od francouzského le lac. Voda z jezera totiž napájela umělý kanál vybudovaný kvůli provozu sklárny a později i dvou mlýnů. Ideální místo.